dezén

Zákonem předepsaná minimální hloubka dezénu je v ČR 1,6 mm, přesto se doporučuje přezutí pneumatiky už od 2 mm hloubky pro letní a 4 mm pro zimní pneumatiky.

Před montáží nových pneumatik na vozidlo doporučujeme zkontrolovat a případně seřídit všechny prvky geometrie podvozku a pokud je to nutné dovyvážit kola přímo na nápravě. Doporučujeme rovněž důsledně dodržovat použití ochranných čepiček ventilů, zejména kovových, které chrání ventil proti vnikání nečistot a následné netěsnosti.

Úroveň minimální bezpečnostní hloubky drážky signalizují tzv. indikátory opotřebení, což jsou výstupky na dně drážek vysoké rovněž 1 ,6 mm.


Prostřednictvím jemného vyvážení jsou odstraněny poslední nevyváženosti přímo na vozidle.


Základní konstrukce pneumatiky (kostra pneumatiky) je doplněna pásem a běhounem.

Nosnost pneumatiky je označena indexem nosnosti (také Loadindex, většinou dvoumístný).

Technické schválení

pneumatiky pro určitý typ vozidla nazýváme homologací. Proces schválení zahrnuje kolem 60 kontrolních bodů.

Huštění pneumatik speciálním inertním plynem Secur pneus, plynem Pneumix, dusíkem vše jsou inertní plyny vhodné k huštění pneumatik (inertní znamená netečný - nereaguje s prostředím). Inertní plyn ve Vašich pneumatikách Vám zajistí dlouhodobě stálý tlak v pneumatikách, zvýší životnost pneumatik i disků, sníží spotřebu pohonných hmot a zajistí lepší komfort a bezpečnost jízdy.

Grip

je termín z oblasti automobilových závodů a označuje intenzitu kontaktu mezi pneumatikou a vozovkou. V závislosti na chování při jízdě a brždění stejně tak jako na rychlosti, a to především v zatáčkách, označuje grip přesně tu oblast, ve které u vozu nedochází ke smyku. Díky speciálnímu přizpůsobení gumové směsi, tlaku v pneumatice, šířky pneumatiky a sklonu kola je možno pozitivně ovlivnit přilnavost pneumatiky.

ESP

Elektronický stabilizační systém, nazývaný také ESP, podporuje řidiče v kritických situacích tím, že cíleně brzdí jednotlivá kola, tak aby se vůz udržel ve směru jízdy. Při razantním způsobu jízdy zabraňuje systém protáčení kol.
Extraload je jiné označení pro Reinforced (zesílená bočnice).

U ECE 30

se jedná o evropskou směrnici, která je na pneumatice doložena pomocí tzv. “E – označení“ nebo také E – čísla. Toto označení svědčí o tom, že pneumatika vyhovuje kontrolním kriteriím podle ECE 30. Toto označení se od 01.10.1998 podle vyhlášky o provozu vozidel na pozemních komunikacích § 36 /bod 4) stalo všeobecnou povinností. Pneumatiky, které byly vyrobeny po tomto datu a nenesou “E – označení“, se nesmějí prodávat a používat ve veřejném silničním provozu.

Takzvaně DOT

– číslo (department of Transportation) na boku každé pneumatiky prozrazuje, kdy byla pneumatika vyrobena. První písmena a čísla (např. DM6P38T) jsou pouze interní kódy výrobce. Důležitá jsou poslední čtyři čísla, např. 4301. 43 označuje týden výroby a 01 rok výroby.

Poškození pneumatik při brždění může vzniknout v případě, kdy se při brždění bez ABS ve vysoké rychlosti zablokují kola. Pneumatiky zanechají na vozovce patrnou brzdnou stopu a ve většině případů je oděr konkrétní části tak velký, že je třeba silně poškozenou pneumatiku vyměnit.
Brzdný asistent je senzor, který zachytí náhlé ubrání plynu a rychlé sešlápnutí brzdného pedálu a okamžitě aktivuje posilovač brzd, který zvýší jejich účinnost. Při rychlosti 100 km/h se tak brzdná dráha může zkrátit o 45%.

Dobrá rada nad zlato

Vznik vodního polštáře mezi pneumatikou a vozovkou nazýváme aquaplaning; pneumatika vozidla přitom ztrácí kontakt s povrchem a není možný přenos řídících ani brzdných sil. Nebezpečí aquaplaningu se zvyšuje v závislosti na opotřebení vzorku pneumatiky.

Několik hodin nato v jedné z kanceláří na Kungsholmské ulici pili Martin Beck a Kollberg kávu.
"Zavraždění Terezy vlastně vyšetřil Stenström," řekl Martin Beck.
"To je fakt," řekl Kollberg."Ale udělal botu, když do toho šel sám. A nezanechal ani kousek papíru, nic. To je zvláštní, ten kluk vlastně nikdy nedorostl."
Zazvonil telefon.
Martin Beck zvedl sluchátko.
"Tady Mänsson."
"Kde jsi?"
"Ve Västberze. Já ten chybějící list našel."
"Kde?"
"Na Stenströmově stole. Pod psací podložkou."
Martin Beck mlčel.
"Vy jste přece říkali, že jste to tu prohledali," dodal Mänsson vyčítavě."A přitom..."
"No, a dál?"
"Napsal si tam tužkou několik poznámek. V pravém rohu nahoře stojí: Vrátit do spisu Případ Tereza. A dole napsal nějaké jméno.
Björn Forsberg. S otazníkem. Říká nám to něco?"
Martin Beck mlčel. Zůstal sedět se sluchátkem v ruce. Pak se začal smát.
"Výborně," řekl Kollberg a strčil ruku do kapsy u kalhot."Smějící se policista. Za to ti dám korunu!"

"Řeknu ti něco, co jsem ještě nikdy nikomu neřek," začal Gunvald Larsson."Podle mýho názoru jsou skoro všichni, co nám přijdou do rukou, jedině k politování. Jsou to otrapové, který nemají žádný jiný přání, než aby se nikdy nebyli narodili. Není to jejich vina, že nic nechápou a že jim všechno jde šejdrem. Za to můžou lidi jako tenhleten. Ti jim zničili život. Svině jako tenhleten, co myslí jenom na sebe, na svý peníze a domy a rodinky a na svý postavení. A protože na tom jsou náhodou líp, tak chtějí komandovat ty ostatní. Je jich dost. Většinou nejsou tak blbí, aby škrtili portugalský děvky. Proto na ně nikdy nekápnem.
Většinou čapnem jenom jejich oběti. Tohle je výjimečný případ."
"Hm, bude to tak," hlesl Rönn.
Vyšli z místnosti. Na chodbě o kus dál stáli u dveří dva strážníci v uniformách s nohama široko rozkročenýma a s rukama křížem.
"A vida; to jste vy," zabručel mrzutě Gunvald Larsson.
"No, jo, tahle nemocnice vlastně patří do Solny."
"Tak nakonec jste ho dostali," řekl Kvant.
"Lapli jste ho," přidal se Kristiansson.
"My ne," odpověděl Gunvald Larsson."Dostal ho Stenström."

"Neslíbili jste snad, že už odejdete?" zeptal se po chvíli mlčení.
"My už jsme takoví, že leccos slíbíme a pak to nedodržíme," řekl Gunvald Larsson.
Forsberg k němu vzhlédl.
"Týráte mě a navíc mi lžete!"
"Je nás tu víc, co lžou," odtušil Gunvald Larsson."Vy jste se rozhodl zabít Göranssona a kriminálního asistenta Stenströma už několik týdnů předtím. Že je to tak?"
"Ano."
"Jak jste věděl, že Stenström je policista?"
"Zpozoroval jsem ho už dřív. Bez Nisseho vědomí."
"Jak jste věděl, že pracuje sám?"
"Protože ho nikdo nestřídal. Předpokládal jsem, že pracuje na vlastní vrub. Pro kariéru."
Gunvald Larsson půl minuty mlčel.
"Řekl jste Göranssonovi, aby u sebe nenosil žádné papíry?"
"To jsem mu nařídil, hned když mi volal poprvé."
"Jak jste zjistil, jak se manipuluje dveřmi v autobuse?"
"Díval jsem se, jak to dělají řidiči. Přesto se mi to málem nepodařilo. Byl to jiný typ autobusu."
"Kde jste si v autobuse sedl, dole nebo nahoře?"
"Nahoře. Nakonec jsem tam seděl sám."
"A sešel jste po schodech dolů se samopalem připraveným k palbě?""Ano. Skrýval jsem ho tělem, aby ho Nisse a ostatní, co seděli vzadu, nezahlédli. Jeden z nich ale přesto stačil vstát.
S takovými věcmi se musí počítat."
"Co kdyby vám byl samopal selhal? Co já pamatuju, tyhle staré bouchačky selhávaly."
"Věděl jsem, že neselže. Znal jsem svou zbraň dobře a než jsem si ji odnesl do kanceláře, důkladně jsem si ji prohlédl."
"Kdy jste samopal odnesl do kanceláře?"
"Několik týdnů předtím."
"Neobával jste se, že ho tam někdo najde?"
"V mém stole by si nikdo nedovolil kramařit," řekl Forsberg autoritativně."Kromě toho jsem ho zamkl."
"Kde jste ho měl předtím?"
"V zamčeném kufru na půdě. Mezi jinými trofejemi."
"Jak jste se odtamtud dostal, když jste ty lidi postřílel?"
"Šel jsem pěšky po Severonádražní ulici směrem na východ, u Hagaské stanice jsem zastavil taxík,. odjel s ním ke svému autu a svým autem jsem jel domů do Stocksundu."
"A cestou jste samopal odhodil, viďte," doplnil ho Gunvald Larsson."Můžete být klidný. My ho najdem."
Forsberg mlčel.
"Jaký jste měl při střílení pocit?" opakoval tiše svou otázku Rönn.
"Bránil jsem sebe a svou rodinu, svůj domov, svůj podnik. Už jste někdy držel v ruce zbraň s vědomím, že se v příštích vteřinách vrhnete do zákopu plného nepřátel?"
"Ne," odpověděl Rönn.
"Pak nic nechápete," křičel Forsberg."A nemáte právo soudit! Jak by mě mohl pochopit takový idiot jako vy!"
"Takhle to nemůže pokračovat," zasáhl lékař."Potřebuje ošetření."
Stiskl knoflík zvonku. Vešli dva ošetřovatelé. Forsberg křičel, ještě když s lůžkem vyjížděli z místnosti.
Rönn začal skládat magnetofon.
"Je mi z něho na zvracení!" vybuchl najednou Gunvald Larsson.
"Cože?"

Jak jste věděl

" kterým autobusem pojede Göransson?"
"Zavolal mi a já mu dal instrukce."
"Tak jste ho vlastně instruoval, co má dělat, aby se dal zavraždit," poznamenal Gunvald Larsson.
"Pochopte přece, že mi nic jiného nezbývalo! Ostatně jsem to udělal humánně, nestačil ani pochopit, oč jde, vůbec nic nezpozoroval."
"Jak to myslíte, humánně?"
"Nemohli byste mi dát už konečně pokoj?"
"Ještě ne. Nejdřív nám musíte vysvětlit, jak to bylo s tím autobusem."
"Tak dobrá. Ale pak odejdete! Slibujete, že pak odejdete?"
Rönn se podíval na Gunvalda Larssona a řekl:
"To vám můžeme slíbit."
"V pondělí dopoledne mi Nisse zavolal do kanceláře. Byl zoufalý a říkal, že ho ten člověk sleduje na každém kroku. Bylo mi jasné, že už to dlouho nevydrží. Věděl jsem, že moje paní i služebná budou večer pryč. A bylo vhodné počasí. Děti usínají pravidelně velmi brzy, tak jsem..."
"Ano, dál."
"Řekl jsem Nissemu, aby toho člověka vylákal do Djurgärdenu, že se na něho chci podívat, a aby tam počkal na dvoupatrový autobus, nastoupil do něho asi tak v deset hodin a jel až na konečnou.
Čtvrt hodiny předtím mi měl zavolat na mou přímou linku do kanceláře. Jel jsem z domova těsně po deváté, zaparkoval auto, šel do kanceláře a čekal. Nerozsvítil jsem. Zavolal mi, jak bylo dohodnuto, a já šel k autobusu."
"Vyhlédl jste si to místo předem?"
"Ve dne jsem si tu trasu projel. Bylo to vhodné místo.
Předpokládal jsem, že tam bude liduprázdno, zvlášť když bude až do večera pršet. Kromě toho jsem počítal s tím, že až na konečnou pojede málo lidí. Bylo by bývalo nejlepší, kdyby jel autobusem jenom Nisse a ten člověk, co ho sledoval, a pak už jenom řidič a případně pár dalších lidí."
"Pár dalších lidí," opakoval po něm Gunvald Larsson."A kdo to měl být, těch pár dalších lidí?"
"Kdokoli. Aby to líp vypadalo."
Rönn se podíval na Gunvalda Larssona a zakroutil hlavou.
Pak se otočil k muži na lůžku a zeptal se ho:
"Jaký jste přitom měl pocit?"
"Takové těžké rozhodnutí je vždycky zkouška. Ale já jsem už takový, že když se jednou pro něco rozhodnu, tak..."
Nedomluvil.

Ano.

" Od té doby se neozval. Až teprve letos na podzim.
Zatelefonoval mi a řekl, že ho někdo ve dne v noci sleduje. Měl strach a navíc byl bez peněz. Přemlouval jsem ho, aby odjel do ciziny."
"Ale neodjel?"
"Ne. Byl už úplně rozložený. A vyděšený. Říkal, že by odjezd do ciziny působil podezřele."
"A tak jste ho zabil?"
"Nic jiného mi nezbývalo. Situace byla taková, že jsem neměl na vybranou. Zničil by mi život. Budoucnost mých dětí. Můj podnik.
Všechno. Ne záměrně, ale protože byl slaboch. Byl nespolehlivý.
A bál se. Věděl jsem, že dřív nebo později přijde, abych ho ochránil. A tím mě zničí. Nebo že se dostane do rukou policie a že ho donutí mluvit. Byl narkoman. Slabý, nespolehlivý člověk.
Policie by ho týrala tak dlouho, až by řekl všechno, co ví."
"Policie nemá ve zvyku týrat lidi," namítl pokojně Rönn.
Forsberg k němu poprvé otočil hlavu. Měl zápěstí a holeně přivázané řemeny k lůžku. Podíval se na Rönna a zeptal se:
"A jak říkáte tomuhle?"
Rönn sklopil zrak.
"Kde jste nastoupil do autobusu?" zeptal se Gunvald Larsson.
"Na Klaraberské ulici. Před Ählenovým obchodním domem."
"Jak jste se tam dostal?"
"Autem. Zaparkoval jsem ho před svou kanceláří. Mám tam vyhražené místo."

Co jste chtěl říct

zeptal se vlídným tónem Rönn.
"Nedala mi pokoj. Když jsem tehdy večer přišel domů, ležela v mé posteli. Věděla, kde mám rezervní klíč. A za čtvrt hodiny měla přijít moje paní... totiž snoubenka. Neměl jsem na vybranou..."
"A pak?"
"Pak jsem ji odnesl do skladu kožešin."
"Nebál jste se, že ji tam někdo najde?"
"Byly k němu jenom dva klíče. Jeden jsem měl já a druhý Nisse Göransson. A Nisse byl pryč."
"Jak dlouho jste ji tam nechal ležet?" zeptal se Rönn.
"Pět dní. Chtěl jsem počkat, až bude pršet."
"Vy máte zřejmě rád déšť," poznamenal Gunvald Larsson.
"Jak to, že to nemůžete pochopit? Byla šílená. Klidně by mi obratem ruky zničila celý život. Veškerou životní perspektivu."
Rönn pokyvoval hlavou. Docela se to daří.
"Kde jste vzal ten samopal?" zeptal se najednou Gunvald Larsson."Ten jsem si přinesl domů z války."
"Byl to švédský výrobek?" pokračoval Gunvald Larsson.
"Finský. Suomi model třicet sedm."
"Kam jste ho dal?"
"Někam, kde ho nikdy nenajdete."
"Do vody?"
Forsberg přikývl. Zdálo se, že se nad něčím zamyslel.
"Měl jste Nilse Erika Göranssona rád?" zeptal se po chvíli Rönn.
"Nisse byl dobrý chlapík. Byl to dobrý kluk. Byl jsem pro něho něco jako otec."
"A přesto jste ho zabil."
"Ohrožoval mou existenci. Mou rodinu. Všechno, pro co žiju.
Všechno, pro co jsem žil. Nemohl tomu sám zabránit. Ale poskytl jsem mu rychlý a bezbolestný konec. Netrápil jsem ho tak, jako vy trápíte mě."
"Věděl Nisse, že jste Terezu zabil vy?" zeptal se Rönn. Mluvil po celou dobu klidným, vlídným tónem.
"Dovtípil se," odpověděl Forsberg."Nisse měl všech pět pohromadě.
A byl to dobrý kamarád. Když jsem se oženil, dal jsem mu deset tisíc a nové auto. S tím jsme se navždy rozešli."
"Navždy?"

Rönn

A tak tedy seděl Rönn opět s magnetofonem v izolačním pokoji Karolinské nemocnice, jenže tentokrát to nebylo na chirurgii, ale na psychiatrii, a jeho společníkem nebyl nesnesitelný Ullholm, ale Gunvald Larsson.
Lékaři na Björnu Forsbergovi vyzkoušeli uklidňující injekce a všelicos jiného a ošetřující lékař v jeho pokoji strávil už několik hodin, ale pacient jenom neustále opakoval:
"Proč jste mě nenechali umřít?"
Opakoval to zas a zas.
"Proč jste mě nenechali umřít?"
"To je fakt," zamumlal Gunvald Larsson.
Lékař se na něho přísně podíval.
Vlastně by tu ani neseděli, nebýt určitého nebezpečí, že Forsberg opravdu zemře. Lékaři usoudili, že utrpěl neobyčejně silný šok, že má slabé srdce a totálně zničenou nervovou soustavu, a tuto diagnózu zaokrouhlili závěrem, že jeho všeobecný stav není tak zlý, i když ovšem na druhé straně může kdykoli dojít k srdečnímu záchvatu, kterým by všechno skončilo.
Rönn přemýšlel, co to tedy ten všeobecný stav vlastně je.
"Proč jste mě nenechali umřít?" opakoval Forsberg.
"Proč jste nenechal Terezu Camaráo žít?" oplatil mu otázku Gunvald Larsson.
"Protože to nebylo možné. Musel jsem se jí zbavit."
"Ale proč?" zeptal se unaveně Rönn.
"Neměl jsem na vybranou. Zničila by mi život."
"Ten jste si, jak se zdá, stejně zničil sám," namítl Gunvald Larsson.
A lékař se na něho znova přísně podíval.
"To vy nemůžete pochopit," řekl Forsberg."Zakázal jsem jí, že už za mnou nesmí přijít. Dokonce jsem jí dal peníze, přestože jsem jich moc neměl. A přesto..."

Björn Forsberg

si s nimi potřásl rukou.
"Prosím," řekl."Milerád. Pojďte dál."
Choval se naprosto klidně a téměř rozjařeně jim otevřel dveře.
Kývl na svou sekretářku.
"Dobrýtro, slečno Sköldová. Promluvíme si později. Jenom si krátce pohovořím s těmito pány."
Šel napřed do své prostorné, světlé, elegantně zařízené kanceláře. Celou podlahu pokrýval silný šedomodrý koberec. Veliký psací stůl se leskl prázdnotou, zatímco vedle černého, kůží potaženého otáčecího křesla stál menší stolek se dvěma telefony, diktafonem a ředitelským telefonem.
Na širokém parapetu byly čtyři fotografie v cínových rámečcích.
Manželka a tři děti. Na zdi mezi okny visela olejomalba, pravděpodobně portrét tchána. Dále tu byl bar, konferenční stolek s karafou na vodu a sklenkami na tácku, sofa, křesla, vitrína s knihami a porcelánovými figurkami a konečně do zdí diskrétně zabudovaný trezor.
To všechno uviděl Martin Beck, zatímco za sebou zavíral dveře a Björn Forsberg vykračoval pevnými kroky k psacímu stolu.
Forsberg se postavil za psací stůl, levou dlaň položil na desku stolu, trochu se naklonil, vytáhl pravou zásuvku a strčil do ní ruku. Když ji zase zvedl, svíral v ní pistoli.
Björn Forsberg se nepřestával opírat levou dlaní o desku stolu, ani když pistoli zvedl hlavní k ústům, celou ji zasunul do úst, sevřel modrou, lesklou, sfázovanou ocel mezi rty a stiskl spoušť.
Po celou dobu se díval na Martina Becka. Jeho pohled byl stále ještě téměř rozjařený.
Sběhlo se to tak rychle, že Martin Beck a Melander byli teprve v půli cesty mezi dveřmi a psacím stolem, když se Björn Forsberg přes něj skácel.
Pistole byla odjištěna, a když úderník, který byl napnutý, dopadl, ozvalo se pronikavé cvaknutí, ale kulka, která měla rotovat hlavní, proletět ústím, provrtat Forsbergovi patro a záhlavím vymrštit valnou část jeho mozku ven, neopustila hlaveň.
Zůstala v mosazné nábojnici. Náboj spolu s ostatními, které předtím byly v zásobníku, byl v pravé kapse kalhot Martina Becka.
Martin Beck jeden z nich vylovil z kapsy, zatočil jím mezi prsty a přečetl si nápis vyražený do měděného pláště rozbušky:
METALLVERKEN 38 SPL. Byl to náboj švédské výroby, ale pistole byla americká, Smith and Wesson 38 Special, vyrobená ve Springíieldu ve státě Massachusetts.
Björn Forsberg ležel na stole a tiskl obličej k jeho lesklé desce. Třásl se po celém těle. Po několika vteřinách se svezl na podlahu a začal křičet.
"Radši zavoláme sanitku," řekl Melander.

Když Martin Beck

a Melander vešli do recepce, blondýna v ústředně za mramorovým pultem odložila pilník na nehty.
Kancelář Björna Forsberga byla v šestém patře v domě na Královské ulici poblíž Stureho náměstí. Podnik zabíral i čtvrté a páté patro.
Bylo teprve pět minut po deváté a oba věděli, že Forsberg přichází až kolem půl desáté.
"Ale jeho sekretářka tu bude hned," řekla dívka v ústředně."Posaďte se na okamžik."
O kus dál stál nízký stolek se skleněnou deskou a kolem něho bylo rozestavěno několik křesel. Od recepčního pultu tam nebylo vidět.
Odložili si kabáty a posadili se.
Z místnosti vedlo šest různých dveří, na kterých nebylo nic napsáno. Jedny byly pootevřeny.
Martin Beck vstal, skulinou do nich nakoukl a zmizel za nimi.
Melander vytáhl tabák a dýmku, nacpal si ji a zapálil. Martin Beck se vrátil a sedl si.
Seděli mlčky a čekali. Chvílemi se ozýval hlas telefonistky a bzukot ústředny, když zapojovala hovor. Jinak nebylo slyšet nic než slabý šum dopravního ruchu. Martin Beck listoval ve starém čísle časopisu Industria. Melander seděl opřen o lenoch židle s dýmkou v ústech a s přimhouřenýma očima.
V devět dvacet se otevřely dveře a vstoupila žena. Měla na sobě kožich a vysoké holínky a přes ruku jí visela velká kabela.
Kývla krátce na dívku v ústředně a chvatnými kroky šla k pootevřeným dveřím. Aniž zpomalila krok, vrhla na oba muže v křeslech lhostejný pohled. Pak za sebou přibouchla dveře.
Za dalších dvacet minut přišel Forsberg.
Byl oblečen stejně jako včera a pohyboval se rychle a energicky.
Právě odkládal kabát, když uviděl Martina Becka a Melandera.
Uprostřed pohybu se na zlomek vteřiny zastavil. Ihned se však vzpamatoval, pověsil kabát na ramínko a šel k nim.
Martin Beck a Melander vstali zároveň. Björn Forsberg tázavě pozvedl obočí. Pak pootevřel ústa, aby něco řekl, když mu Martin Beck podal ruku a představil se.
"Komisař Beck. Tohle je kriminální asistent Melander. Chtěli bychom s vámi mluvit."

Forsberg

"Právě," přisvědčil Martin Beck."Měl tedy Göranssonův morris, a to na celou věc vrhá docela jiné světlo. Autem byl z Norrtälje ve Stockholmu pohodlně za jeden a půl hodiny. Parkovali tehdy na Holandské ulici na dvoře, kam na ně nebylo vidět. A měli chladírnu. Používali ji k úschově kožešin, oficiálně totiž měli zákazníky, kteří si je k nim přes léto dávali do úschovy, i když ve skutečnosti asi šlo o kradené zboží. Proč myslíš, že si vyměnili auta?"
"Vysvětlení bude jednoduché," řekl Kollberg."Göransson prodával a asi s sebou vozil spoustu šatů a různých jiných věcí. Do Forsbergovy vedetty se mu jistě vešlo třikrát tolik co do toho jeho morrise."
Na chvilku se odmlčel. Pak pokračoval:
Göransson tehdy pravděpodobně nic netušil. Pochopil to až později. Když se vrátil, domyslel to, co se stalo a že se musí auta honem zbavit. Hned po výslechu je dal do šrotu."
"Co tehdy říkal Forsberg o svých stycích s Terezou?" zeptal se Martin Beck.
"Že se s ní seznámil v jakési tančírně na podzim devatenáct set padesát a několikrát se s ní vyspal, kolikrát, to si nepamatoval.
Pak se v zimě seznámil se svou nastávající a nymfomanky ho přestaly zajímat."
"Tak to říkal?"
"Ano, skoro doslova. Proč myslíš, že ji zabil? Aby odstranil oběť, myslím v tom smyslu, jak si to Stenström zapsal do Wendlovy knihy?"
"Pravděpodobně. Všichni přece říkali, že se chlapům vtírala.
Takže vražda z vilnosti to rozhodně nebyla."
"Ne. Ale chtěl, aby to tak vypadalo. A navíc měl to obrovské štěstí, že se svědkové spletli, pokud jde o typ auta. Ten musel jásat! Určitě nabyl dojem, že má definitivně vyhráno. Jediný nejistý moment byl Göransson."
"Göransson a Forsberg byli kumpáni."
"A pak se nic nedělo, dokud do případu Tereza nezačal šťourat Stenström a nedostal od Birgerssona ten kuriózní tip. Zjistil, že ze všech, kdo byli do případu nějak zapleteni, měl morris minor jenom Göransson. Dokonce i barva laku souhlasila. Vyslechl na vlastní pěst spoustu lidí a začal Göranssona sledovat. Brzy samozřejmě zjistil, že Göransson od někoho dostává peníze.
Předpokládal, že je dostává od člověka, který zavraždil Terezu Camaráo. Göranssona to sledování připravilo o nervy a... víme vlastně, kde byl mezi osmým říjnem a třináctým listopadem?"
"Ano. Na jedné lodi v Jasném zálivu. Nordin ji dnes ráno našel."
Kollberg kývl hlavou.
"Stenström počítal s tím, že ho Göransson dřív nebo později k vrahovi přivede, a proto ho sledoval dál den ze dne a zřejmě naprosto nepokrytě. A jak se ukázalo, měl pravdu. I když to pro něho osobně skončilo katastrofou. Kdyby byl nejdříve podnikl tu cestu do Eksjö, na kterou se chystal..."
Kollberg zmlkl.
Martin Beck se zamyšleně mnul palcem a ukazovákem pravé ruky u kořene nosu.
"Asi to tak bude. Souhlasí to i psychologicky: Zbývalo devět let, než by byl případ Tereza promlčen. A vražda je jediný zločin, který je dost velký, aby strach z odhalení dohnal i jakžtakž normálního člověka k takové krajnosti. Navíc měl Forsberg zatraceně moc co ztratit."
"Víme přibližně, co večer třináctého listopadu dělal?"
"Ano, povraždil všechny lidi v tom autobuse včetně Stenströma a Göranssona, protože pro něho znamenali ohrožení. Ovšem jediné, co fakticky víme, je, že to mohl udělat."
"A jak to víme?"
Gunvaldovi se podařilo získat Forsbergovu služebnou. Je to Němka.
Mívá každé pondělí večer volno. A podle kapesního kalendáře, který nosí v kabelce, strávila noc mezi třináctým a čtrnáctým u svého chlapce. Kromě toho víme, a to z téhož pramene, že paní Forsbergová strávila týž večer na dámské večeři. Forsberg byl tedy pravděpodobně doma. Zásadně nenechávají děti doma samotné."
"Kde je ta služebná teď?"
"Tady. Necháme si ji tu přes noc."
"Co si myslíš o jeho duševním stavu?" zeptal se Kollberg.
"Asi bude velmi špatný. Nebude mu moc chybět k zhroucení."
"Otázka je, jestli toho na něho víme dost, abychom ho mohli zašít," pokračoval Kollberg.
"Za ten autobus ne," řekl Martin Beck."To by byl přehmat. Ale můžeme ho zatknout pro podezření z vraždy Terezy Camaráo. Máme tehdejšího klíčového svědka, který dnes změnil názor, a řadu nově zjištěných faktů."
"Kdy."
"Zítra dopoledne."
"Kde?"
"V jeho kanceláři. Ve chvíli, kdy do ní vejde. Bylo by zbytečné zatahovat do toho jeho ženu a děti, protože je teď v takovém stavu, že by byl schopen všeho."
"Jak?"
"Pokud možno bez hluku. Žádné střílení, žádné vylamování dveří."
Kollberg chvíli přemýšlel, než položil poslední otázku:"Kdo?"
"Já s Melanderem."

Kollberg

dojel do Stockholmu teprve v sedm hodin. Nejdřív zajel do laboratoře předat fascikl z autoservisu.
"Je po pracovní době," podotkl kysele Hjelm."Končíme v pět."
"To jsi hodný, žes tu na mě počkal..."
"Dobrá, dobrá. Za chvíli ti. zavolám. Chceš jenom to číslo auta?"
"Ano. Budu na Kungsholmské."
Kollberg a Martin Beck si toho ani nestačili moc říct, než zazvonil telefon.
"A šest nula osm," řekl stručně Hjelm.
"Výborně."
"Bylo to snadné. Skoro by sis to byl mohl zjistit sám."
Kollberg položil telefon.
Martin Beck se na něho tázavě podíval.
"Z toho plyne, že Göransson jel tehdy do Eksjö Forsbergovým autem. To je úplně jasné. Jak vypadá Forsbergovo alibi?"
"Je slabé. V červnu padesát jedna bydlel na Holandské ulici v témž domě, kde měl tu záhadnou firmu. Při výslechu řekl, že večer desátého byl v Norrtälje. A zřejmě tam opravdu byl. V sedm hodin se tam s někým setkal. Potom, aspoň jak tvrdil, jel posledním vlakem do Stockholmu a přijel o půl dvanácté v noci. Kromě toho říkal, že své auto půjčil jednomu ze svých agentů, což ten agent potvrdil."
"Ale přitom si dal moc dobrý pozor, aby se nezmínil o tom, že si s Göranssonem auta prohodili."

Musela ho stát kolem půl miliónu.

"Jak dlouho to děvče znal, než se vzali?"
"Pravděpodobně se seznámili v březnu jedenapadesát v Äre," pokračoval Melander."Forsberg pěstoval se zálibou zimní sporty:
A dělá to dodnes. Jeho paní taky. Zřejmě to byla láska na první pohled. Stýkali se potom nepřetržitě až do svatby. Docházel do rodiny. Jemu bylo dvaatřicet a Else Häkanssonové pětadvacet."
Melander pokračoval z dalšího listu:
"Manželství je, zdá se, šťastné. Mají tři děti, dva chlapce, jednomu je třináct a druhému dvanáct, a holčičku, té je sedm.
Svůj ford vedette prodal hned po svatbě a koupil si lincolna. Od té doby vystřídal spoustu vozů."
Melander se odmlčel a zapálil si dýmku:"To je všechno?"
"Ještě jednu věc. Myslím, že je důležitá. Björn Forsberg byl za války ve čtyřicátém jako dobrovolník ve Finsku. Tehdy mu bylo jedenadvacet let a jel na frontu po prezenční službě tady doma.
Jeho otec pocházel z měšťanské rodiny a začínal slibně, ale těsně po válce to s nim šlo z kopce. Skončil jako rotmistr ve Wendově dělostřeleckém pluku v Kristianstadu."
"Tak to bude on."
"Zdá se."
"Kdo tu ještě je?"
"Gunvald, Rönn, Nordin a Ek. Podíváme se na jeho alibi?"
"Ano."